Co se vám vybaví, když se řekne "M ČR družstev 2008 a vítězství dorostu OK Jilemnice v závodě družstev"?

LM: Vybaví se mi úžasný závod plný emocí a radosti, na který rozhodně nikdy nezapomenu. A to z několika důvodů. Čtyři roky strávené na gymplu v Jilemnici měly velmi výrazný vliv na moji orienťáckou kariéru. V dorosteneckém věku jsem si prošla mnohými zklamáními (díky nesplněným limitům na dráze), a tak každý povedený závod měl pro mě ohromnou hodnotu a dodával mi motivaci. Týmové zlato byla odměna za léta tvrdé dřiny celé skupiny. Byl to den s velkým „D“. Troufám si říct, že každý jednotlivý výkon členů družstva byl úctyhodný.

JE: Emoce, radost, štěstí, týmová práce, nervozita. Naše vítězství považuji za největší úspěch a zároveň nejemotivnější zážitek svojí kariéry orientačního běžce. Byl to napínavý a fyzicky i emocionálně vyčerpávající den se šťastným koncem. V naše vítězství věřil před startem málokdo, možná ani my ne. O to silnější byl celkový zážitek. Bylo to také završení jedné úžasné éry. V průběhu předcházejících let se v Jilemnici sešla dobrá parta skvělých lidí a orientačních běžců, která šla pod vedením výborného trenéra Martina Krále za společným cílem. Právě v roce 2008 bylo mnoho z nás posledním rokem v D/H18 a MČR družstev tak bylo vrcholem našeho týmového snažení. Vzpomínám si, že jsem se před mistrovským víkendem soustředil spíše na sobotní štafety, které se nám však s Pavlem Procházkou a Ondrou Švirákem moc nepovedly. V cíli jsem byl zklamaný, ale zároveň plně odhodlaný napravit vše v neděli. Proto jsem taky požádal Martina Krále, aby mě přesunul z pátého nejdelšího úseku za závěrečný sedmý. Tuším, že jsem mu tehdy v sobotním odpoledni řekl něco ve smyslu: „Martine, dej mě na poslední úsek, já nám pro tu medaili doběhnu.“ Povedlo se. Napsali jsme zlatou tečku za krásnou kapitolou našich životů.

Kolikátý úsek jsi tehdy běžel/a a jak jsi byl/a se svým výkonem spokojen/a?

LM: Běžela jsem předposlední úsek a mým jediným úkolem bylo útočit. Vybíhala jsem na třetím-čtvrtém místě a medaile byla na dosah. Vedoucí Pardubice měly náskok dvě minuty. V lese jsem letěla, nechybovala a Janu Knapovou jsem postupně stahovala. Nakonec jsem jí ještě o dvě minuty utekla. Dnes už bych to tak jednoduché neměla. :o)

JE: Běžel jsem poslední sedmý úsek a se svým individuálním výkonem jsem bohužel plně spokojený být nemohl. Lenka Mechlová běžela fantasticky a předala mi štafetový kolík s luxusním náskokem dvou minut před favorizovaným týmem Pardubic. Pocitově se mi běželo dobře, kontroly mi naskakovaly a věřil jsem si. Zhruba v polovině závodu ale přišla minutová chyba v dohledávce, která mě částečně znervóznila. Říkal jsem si: „Klid, jedna chyba tě nerozhodí, vrať se do rytmu, máš to pod kontrolou.“ Během dalších dvou kontrol jsem se srovnal a vše šlo podle plánu. O to větší byl můj šok, když se předem mnou o dvě kontroly dál objevil Radek Nožka v pardubickém dresu. Díky kratší farstě před diváckou kontrolou jsme se seběhli a drama pro závěrečný pytlík bylo na světě. Snažil jsem se být aktivní, pořádně mapovat a zároveň si načíst poslední kontroly. Když jsme vyběhli z lesa a já před sebou uviděl výrazný strom s předposledním lampionem, vypálil jsem. Přes křik diváků jsem ani neslyšel zapípat poslední kontrolu, viděl jsem jen bliknutí a ohlédl jsem se na Radka, který byl pár metrů za mnou. Následoval nekonečný doběh, při kterém se mi drobný náskok podařilo udržet. Osobní hodnocení za dva mínus, týmové za jedna s hvězdičkou.

Co si myslíš, že bylo základním stavebním kamenem tehdejšího úspěchu?

LM: Na tento vrchol sezóny jsme se zaměřovali. Byl to náš jasný cíl. V týdnu před závodem však onemocněla Monča Šmidrkalová a musela ji nahradit Anička Veselá. Pamatuji si, jak to obrečela, že nám závod zkazí. A nakonec právě ona byla tím největším překvapením v závodě. V Jilemnici jsme měli skvělou partu a vítězství jsme si zasloužili.

JE: Dobrá nálada, odhodlání a týmový výkon založený na skvělých individuálních výkonech jednotlivých členů našeho družstva. Po štafetách jsme se rychle oklepali a na neděli se dobře naladili. Na každém z nás jsem viděl odhodlání odvést maximum pro týmový úspěch. Od začátku jsme se drželi v popředí. Ti, od kterých se to čekalo, předvedli standardní kvalitní výkon bez zásadních chyb. Ti, od kterých se to nečekalo, excelovali. Nikdy nezapomenu na hlášku Martina Krále po čtvrtém úseku, ze kterého přiběhla Anička Veselá na prvním místě. „Ale ty jsi měla podle plánu ztrácet,“ smál se Martin s deskami a stopkami v ruce. V ten den jsme zužitkovali vše, co jsme se naučili a natrénovali. Naše sny se staly realitou. Byli jsme mistry republiky.

Uvidíme tě na startu i v září letošního roku?

LM: Ještě to nemohu na 100% slíbit, protože se mi závody kryjí s jinou akcí. Ale ještě to zvážím a možná na „konkurenční“ týdenní akci odjedu až po víkendu.

JE: Zvážím start v kategorii „open“, bude-li vypsána. Už jen proto, abych si zavzpomínal na rok 2008. Orientační běh je stále sportem mého srdce. Již několik let se mu však nevěnuji na pravidelné bázi. Po maturitě v roce 2009 jsem dal přednost studiu a následně kariéře. Stále rád běhám, ale už mi nezbývá čas na to, abych pravidelně trávil víkendy na závodech. Dodnes si ale tu a tam vezmu mapu a jdu si zaběhat do lesa. Také jsem velmi rád za to, že mohu být v kontaktu s Českým svazem orientačních sportů a příležitostně mu pomáhat s právními a dalšími věcmi a zůstávat tak v kontaktu se světem orientačního běhu. Už teď se moc těším na domácí světový šampionát v Doksech a v Jizerkách i na další orienťácké akce.

Napadá tě něco, čím bys mohl/a pozvat závodníky do Malého Hradiska?

LM: Nečekejte žádnou placku ani jednoduchý terén. V lese se rozhodně nebudete nudit, je velmi zajímavý, pestrý a místy i záludný. Orienťák vás tu bude bavit.

JE: V roce 2008 se mi moc líbil terén, ve kterém se mistrovský víkend odehrál. Nabízel mnoho různých typů terénů i porostů. Byla to velká mapová i fyzická výzva a orientační běh mě tam velmi bavil. Doufám, že se tam na začátku září uvidíme.

Živé vzpomínky na titul dorosteneckého družstva v Malém Hradisku z roku 2008 si může pustit na tomto videu (YouTube). Jaký obrovský Team Spirit tehdejší družstvo mělo je patrné z tohoto oslavného plakátu.