MISTROVSTVÍ ČR V OB NA KLASICKÉ TRATI, WRE

Ahoj Jirko, mohl by ses nám na úvod trochu představit? Zejména pro mladší, kteří nezažili tvé reprezentační roky?
Mám 17 individuálních medailí z Mistrovství Československa (tehdy totiž bylo Česko a Slovensko jeden stát), byl jsem vyhlášen nejlepším OB běžcem Československa v roce 1986, nejvíc si cením 8. místa na longu ve Světovém poháru v Turnově (1986, jen 40s za Jardou Kačmarčíkem, který si tam brousil zuby na celkové vítězství ve SP) a 19. místa z krátké tratě na MS v Mariánských Lázních (1991) a 6. místa ze štafet tamtéž. To vše a jak se tehdy trénovalo a že mně orienťák dodnes baví, lze všechno najít v mém předloňském článkuhttp://ceskypohar2016.shk-ob.cz/ceskypohar2016/upload/dokumenty/hlavac_rozhovor.pdf

O co usiluji a co dělám pro orienťák a pro současnou mladou generaci teď si lze přečíst v několika článcích na O-news – např. ve Sloupku reprezentanta http://o-news.cz/sloupek-reprezentanta-jiri-hlavac/ , který je sumarizací mého pohledu na problematiku současného OB a trénování mladých. Na něj volně navazuje moje prezentace či spíše schéma vzniku a posilování energie českého OB https://prezi.com/h0fzjjpb6zzu/dorost-motivace-jak-to-rozhybat-vic/ a článek Kam dál s OB v Česku? http://o-news.cz/kam-dal-s-ob-v-cesku-vysledky-pilotniho-vyzkumu/ . Aktivity ve svazové Komisi talentované mládeže a nyní zejména v nově ustavené Radě ČSOS pro inovace (více viz http://o-news.cz/rady-pro-inovace-stale-je-a-bude-co-zlepsovat/ ) moc navenek vidět nejsou, ale věřím, že se o nich časem dozvíte víc – a hlavně všichni pocítíte pozitivní důsledky, v něž věřím. O mé práci jako trenéra musejí mluvit svěřenci, případně jejich výsledky. Stačí?

Na republikovém šampionátě v roce 1983, který proběhl v lesích Drahanské vrchoviny poblíž Baldovce, jsi poměrně překvapivě zvítězil v hlavní mužské kategorii. Bylo Ti tehdy pouhých 22 let. Jak na ten závod vzpomínáš?
Zrovna tenhle závod si pamatuji překvapivě dobře, protože to bylo mé první velké vítězství v hlavní mužské kategorii a pomyslně jsem se tak po roční odstávce konečně dostal úplně na špičku českého OB. Předcházela tomu ztracená sezóna 1982, kdy jsem po přechodu z juniorů do mužů musel kvůli setrvání v dospělém repre týmu drasticky zvýšit tréninkový objem - za přípravné období (7 cyklů, XI-IV) bylo nutno naběhat minim 3000 km (místo 1000 km po nohách + 1400 km na běžkách v juniorech), což vyústilo v dlouhodobý zánět šlach v lýtku. Po neúspěšné nominaci na MS v Maďarsku v červnu 1983 jsem chtěl sám sobě i všem okolo na podzim ukázat, že mám na víc. Nemyslel jsem tím zrovna zlatou medaili, to bylo příliš troufalé. V repre týmu, kam jsem byl ve 21 letech nominován, nás bylo 10, kraloval tam Jarda Kačmarčík (s trojkou hluboko pod 9 minut a 5 km okolo 15 minut), byli tam mí skvělí vrstevníci Jožo Polák, Vlastík Uchytil, Pepíno Hubáček, Luděk Pavelek a další. A taky řada starších, doposud skvělých reprošů, si na nás mlaďochy brousila zuby - využívali své dlouholeté trénovanosti a zkušeností a zejména na extrémně dlouhých a náročných tratích (110 minut byl tehdy běžný čas vítěze klasiky) je dokázali zúročit. Navíc nám dýchala na záda celá Elita, neb odstup repre od zbytku Elity byl tehdy poměrně malý, takže při šťastné konstelaci mohlo do pořadí na předních místech zasáhnout ještě dalších 10 -15 borců.

Cíl přípravy byl poměrně jasný: běžet čistě a rychle jako Jarda Kačmarčík a někde na trati ještě o kapánek rychleji než on. Lehce se to řekne, ale poměrně těžko dosáhne. Jarda byl totiž znám svou skvělou tempovou vytrvalostí a tím, že dokázal běžet 90 minut velmi svižně a čistě a pak začít v závěru zrychlovat. Byl v této své strategii dokonalý a poměrně často nás tímto stylem dokázal v poslední části závodu (na závěrečných 2-3 km) všechny porazit o 2 minuty či víc a zvrátit tak téměř prohraný závod ve svůj prospěch. Věděl jsem taky, že skoro celé repre (včetně mne) poběží prvních 90 minut do 3 minut rozdílu a že se vše jako obvykle rozhodne v posledních 10-20 minutách závodu.

Terény a speciální příprava na ně se tehdy moc neřešily, snad kromě pískovců a Skandinávie, které jsou specifické. Ukázky map ani fotogalerie z prostoru závodu neexistovaly a skoro vždy se šlo do úplně neznámých terénů, neb proběhanost lesů byla ve srovnání s dneškem minimální. Takže kromě papírových turistických map v měřítku 1:50.000 (občas záměrně zkreslených kvůli vojákům) tehdy nebyly žádné zdroje informací, z nichž by se dalo na terén nějak připravit. Jedinou známou specifikou lesa u Baldovce bylo, že je zde místy vysoká tráva a není v ní vidět pod nohy na klacky, kameny a malé pařezy.

Terén byl nakonec relativně rovinatý a nečekaně rychlý, vyhrál jsem za pouhých 90 minut (což bylo tehdy na Mistrovský závod nečekaně krátké). Určitě i tento faktor pomohl tomu, že jsem vydržel lesem letět celou trať a závěr ještě vystupňovat. Terén byl protkaný sítí cest a zdál se na první pohled jednoduchý, ale prý se hodně chybovalo, neb ve vysoké rychlosti nešlo detaily přečíst (tipuji, že mapa tehdy ještě byla v měřítku 1:20.000). Jelikož jsem byl dobře připraven, tak jsem zpočátku trochu zariskoval a volil fyzicky i mapově náročnější postupy. Ty jsem všechny zvládl bez chyb a vyplatilo se to. A zbylo i na zrychlení v závěru. Z toho si pamatuji takový jeden obraz, kdy jsem se ve vysokém lese s trávou vysoko nad kolena v závěru tratě při dlouhém azimutovém přeběhu povzbuzoval tím, že Jarda tady tak rychle určitě neběží a že jde určitě o každou sekundu. A že ho dám. Mapu s tratí už po několikátém stěhování určitě nenajdu, ale pokud by ji někdo měl, moc rád bych se na ni podíval.

Pamatuji si, že tenkrát byl jedním ze základních kamenů tvého vítězství kvalitní prázdninový trénink na Vysočině, v okolí vaší chaty na Studnici - tedy v terénu velmi podobném tomu závodnímu. Myslíš, že je tento faktor (trénink v podobném terénu) důležitý i v dnešní době?
Určitě to pomáhá, ale předpokladem je mít na to fyzicky, zvládnout dobře mapu a dobře se na nástrahy terénu nastavit psychicky. Špičkový orienťák musí být všestranný, a to já tehdy ještě nebyl. Proto, abych se Jardovi Kačmarčíkovi vyrovnal nebo ho aspoň dokázal občas porážet jsem musel najít něco, v čem Jarda není až tak super dobrý a být v tom lepší než on. Po poradě se Zdenkem Lenhartem (Brňák, tehdy čerstvě odešel z repre, dodnes skvělý mapař) jsme vytipovali, že klíčem k porážce Jardy může být běh ve vysoké trávě či borůvčí s klacky, kde Jarda nemůže naplno uplatnit svoji atletickou dispozici a z ní plynoucí běžeckou rychlost a efektivnost pohybu. Zaměřil jsem se tedy na toto a dva prázdninové měsíce skoro denně trénoval takovýto běh v lese mezi Studnicemi, Odrancem a Koníkovem u Nového Města na Moravě (dnes mapa Kopeček 823). Kdo tam byl, tak ví, že tráva tam má na pasekách skoro metr, borůvčí běžně půl metru a podložka se skládá jen z kamenů, klacků, kořenů a pařízků po probírkách. Běžet v tomhle terénu 4 min/km aniž by člověk viděl pod nohy je skutečně výzva – jak silová, tak především v pružnosti těla a dokonalé rychlé reakci na nepředvídaný došlap. Taky jde o sebejistotu každého kroku – že si tu nohu nezlomím ani nevykloubím ani nenarazím. Běhal jsem v tomhle lese každé prázdniny, ale v roce 1983 jsem se místo vyhýbání se zarostlým a nepřehledným pasekám do nich vrhal plnou rychlostí (tedy až po nějaké době, zpočátku to bylo podstatně opatrnější). Tenhle drsný trénink určitě vliv měl a tehdy před MČR jsem věřil, že v tomhle typu podkladu už jsem lepší než Jarda. Navíc za mnou na chatu na krátké tréninkové pobyty jezdili špičkoví spoluběžci z našeho klubu VŠZ Brno (měl tehdy 10-12 eliťáků z celkového počtu 36 pro celé Československo) a běhali jsme v tom společně. Běhala tam se mnou i sestra Jana Galíková (tehdy ještě Hlaváčová), která pak společně se mnou na Baldovci vyhrála hlavní ženskou kategorii. Příprava zahrnovala i hodně mých typických prázdninových aktivit – kolo, intenzivní plavání, fotbal s domorodci a fyzicky těžkou práci (kácení stromů, kopání písku, vožení hlíny atd., neb chata a její okolí i přístupová cesta se každé léto rovnaly, udržovaly a budovaly).

Nebyl to trénink specificky na Baldovec, chtěl jsem se připravit zejména na těžké severské terény, kam jsme tehdy jezdili jen sporadicky a nebyla možnost se těžký terén učit tam. Ještě totiž byla v plné síle „železná opona“, kdy na každé opuštění ČR bylo třeba pracně sehnat zhruba 10 razítek, doporučení a podpisů pro vyřízení výjezdní doložky (od uličního výboru, od zástupce studentů, od školy, od děkana, od SSM i od místních komunistů) a pobyty byly časově omezené.

Příprava v horském terénu je ale jen jedna ze složek perfektního výkonu. Druhou hlavní složkou bylo vydržet v tomhle terénu minimálně 110 minut intenzívního běhu. To se trénovalo o něco snadněji, stačilo dost dlouho a dost rychle běžet (většinou mimo cesty) nebo jet na kole. Třetí klíčovou složkou výkonu byla mapa – s tou jsem ale naštěstí problémy nemíval (mapa tehdy kolem Studnic byla jen stará vojenská 1:25.000, takže jsem ji tam netrénoval). Poslední složkou byl jakýsi „mentální trénink“ – vědomí, jak rychle je třeba běžet a že bude třeba v závěru zrychlit (a že to bude bolet a hlava nebude schopna myslet). Tudíž potřeba mít vše už v 70% trati perfektně namapováno a zapamatováno až do cíle a jen to ty poslední 3 km valit na plný plyn…. Postupy tehdy bývaly poměrně dlouhé, takže koncovek tam naštěstí bylo jen pár.

Co bys doporučil současným závodníkům (zejména dorostencům a juniorům) - jak se nejlépe připravit na kopcovitý závod v okolí Kladek?
Tahle otázka měla správně padnout nejpozději koncem června, aby odpověď na ni závodníci mohli využít. Za 2,5 měsíce od června do teď by se totiž dala síla v kopcích správným tréninkem hodně zlepšit. Teď už by se měla naběhaná kvalita víceméně jen dolaďovat. Pokud někdo chce pořádně uspět v mužích, určitě už systematicky trénuje několik let a síla v kopcích k tomu určitě patří. Těm mladším už teď, 10 dnů před závodem, mohu jen poradit, aby se kopců nebáli a využili posledních pár dnů zejména k nácviku volby obtížných postupů v podobném kopcovatém terénu. To lze krásně dělat doma nasucho – například metodou popsanou v mém článku na O-News http://o-news.cz/jak-se-pripravit-na-mcr-klasika-podle-jiriho-hlavace/ . Tam najdete i příklady map pro nácvik a návod, jak nácvik provádět.

Kladky jsou dle mého názoru dost jiné než les kolem Baldovce – je to tam mnohem kopcovatější a náročnější na správný výběr postupu, nepůjde běhat přímo. Kopce jsou tam strmější a je tam víc traverzových cest, které bude třeba využívat. Tudíž výběr správného postupu a pak jeho precizní realizace budou stejně důležité, jako síla v kopcích.

Na závěr přeji, aby ti, kdo postoupí do finále A, do závodu šli s klidem na první kontroly a soustředili se na správnou volbu VŠECH postupů. Pak od druhé či třetí kontroly jít NAPLNO, fyzicky bez kompromisů. A závěr ještě ZRYCHLIT. Určitě máte každý aspoň něco natrénováno (a mladé tělo vydrží o hodně víc, než si myslíte).

Těm, kteří kopce tolik potrénovat nestihli, přeju, aby našli správné obíhačky a aby se s tím moc netrápili – orienťák je krásný sport a les vás pokaždé odmění za jeho návštěvu. A to i když člověk zrovna nemůže...

Těm, kteří kopce tolik potrénovat nestihli, přeju, aby našli správné obíhačky a aby se s tím moc netrápili – orienťák je krásný sport a les vás pokaždé odmění za jeho návštěvu. A to i když člověk zrovna nemůže...

Správný směr všem účastníkům přeje Jiří Hlaváč (Lahvin), TBM 6116.

Výstřižek z novin – Baldovec, 1983: vítězové Jirka + Jana.

MČR KT 1991 poblíž Mariánských Lázní: Vítězství na MČR KT spolu s Petrou Novotnou (tehdy Wagnerovou) znamenala pro oba nominaci na MS 1991. Vpravo (3. místo) Petr Kozák - o 14 dní později zlatý na MS na krátké trati (zvané tehdy sprint), vlevo (2. místo) Tomáš Prokeš, tehdejší sprintová legenda a favorit závodu. POZN: Tupláky piva byla cena od pořadatelů.

Botas Cup 2015 - Milovy: Vítězství v H50 spolu se sestrou Janou Galikovou, několikanásobnou medailistkou z MS (na fotce vpravo). V náručí dcera Lucka.

Moje tréninková skupina (dorost TBM), 2018: Trénink u Protivanova se sběrem plastů v lese.